22. dubna 2017

Dubnový

"With a little intention and kindess you can change the world."
(I s malým úmyslem a laskavostí můžete změnit svět.)

Mám za sebou těžké dny a týdny (a možná klidně i měsíce). Tak nějak jsem si myslela, že tento semestr, poslední (snad!!!) v rámci mého bakalářského studia bude jednoduchý. Že budu mít spoustu času na všechno a na všechny a bude to prostě super. A co si budeme povídat, vyvíjí se to zatím úplně jinak, než jsem čekala a než jsem chtěla. Nezvládám sociálně fungovat, zanedbávám své blízké, usínám s pocitem, že se stránky na nástěnném kalendáři až příliš rychle mění a že já vlastně vůbec nevím, kam všechen ten čas mizí. Jsem unavená a vyčerpaná a zklamávám samu sebe tím, jak málo tuhle situaci zvládám. Samozřejmě, někteří jsou na tom určitě mnohem hůře než já, ale pro mě je tohle prostě něco jako selhání. A ty se za klasických podmínek neodpouští. Jsem unavená, jak sama na sebe naléhavě tlačím, abych do svého života a dnů nacpala co nejvíce zkušeností a zážitků, co jen můžu. A už nemůžu.

Ale nebojte se, tohle všechno nepíši kvůli tomu, abych si postěžovala a pofňukala a všechny vás tím zdepresovala. Občas mám problém vyjadřovat své špatné nálady nebo myšlenky, nechci to přenést i na ostatní. Chtěla jsem ale o sobě dát vědět, aktuální situaci shrnout a také si tím tak nějak vyčistit hlavu - ostatně, když něco delšího poslední dobou ťukám do klávesnice, tak je to jen bakalářka plná odborných výrazů a důležitých souvětí. Je fajn na chvíli nemuset myslet, co na to řekne oponent a jestli to tisknout nebude plýtvání papírem a inkoustem. Nechat jen tak plynout myšlenky a psát...

A také se mi nahromadily fotky, moc krásné fotky! A chci je mít na blogu, chci se o ně podělit s vámi.




 Věci, které mi v poslední době udělaly radost:

• poslech skvělé hudby při cestě z práce
• mrazení v zádech při čtení nové knížky (Murakami!)
• den strávený v posteli pod peřinou s milým
• otevírání balíčků z aliexpresu (zastavte mě někdo!)
• zkoušení nových pastelek a gelovek a tužek (tak nějak to souvisí s předchozím bodem)
• houpání se na houpačce (respektive, vzpomínka na to)
• probouzení se do deštivého rána
• poloprázdná kavárna
• prosluněné cesty vlakem
• nečekaný dárek schovaný mezi okvětními plátky
• šustění skript a knih v knihovně (olomoucká Zbrojnice je prost nejvíc!)
• nečekané a impulsivní výlety (nejlépe při západu slunce)
• ... čekané, plánované a vydařené výlety
• zprovoznění starého foťáku na film
• kvetoucí stromy
• vůně nového sypaného čaje




Studuj pro svou budoucnost.
Studuj, abys ukázal, že pochyby ostatních byly špatné.
Studuj, aby na tebe mohla být rodina pyšná.
Studuj, abys něco změnil.
Studuj, abys dosáhl svých cílů.
Studuj hlavně sám pro sebe.

• Sepiš si všechno, co potřebuješ udělat, a naplánuj si následující dny.
• Nachystej si věci ještě než jdeš spát.
• Udržuj svůj pokoj a stůl v čistotě.
• Nezapomeň dát o sobě vědět svým přátelům a rodině.
• Udělej si něčím radost, buď chvilku sobec a mysli sám na sebe.
• Každý den udělej něco, co tě posune dál.

(Tímhle se motivuji a tak nějak si to musím pořád připomínat. Zvlášť v posledních týdnech, kdy to jde s mou produktivitou a energií pěkně dolů. Ale spolubydlící to shrnula krásně: "Já můžu, já státnicuju!" Takže ono je teď vlastně všechno dovoleno, přeci jen, státnice za dveřmi jsou dobrý důvod pro cokoliv. A když už jsem někde aktivní, tak je to můj tumblr - teda, v posledních týdnech jsem ho tak trošku přeměnila na "studyblr", nevěřili byste, kolik inspirace a motivace tam člověk mezi studentskou komunitou nalezne. Ať už ohledně diářování nebo učení nebo zvládání deadlinů, je tam prostě všechno a je to pozitivní a přátelské a tak. Moc jsem si to tam oblíbila.)





Nechci, aby to všechno vyznělo nějak špatně, to opravdu ne! Jen je toho možná na mě občas trochu moc. A v takových dnech jsem pak nejvíc ráda, když mě mí blízcí někam vytáhnou a zvednou mi tím náladu - například výletem s milým na "náš" kopec nad Olomouc, kde realita funguje úplně jinak. A nebo když jsme s mamkou strávily den nákupy a pobíháním po IKEA a další den vytáhly i milého do ZOO. Malé velké radosti, dny, které za to stojí a člověk se pak usmívá, jenom když si na to vzpomene. A ještě více jsem pak ráda, že tu jsou mí blízcí pro mě, i když to se mnou poslední dobou nejspíš není zrovna lehké. Ale jak jsem to psala v některém z předchozích odstavců? Nojo vlastně, já státnicuji, já můžu! :D Ne, opravdu jsem za pdoporu z okolí moc vděčná, zůstávám jim po tomhle velkým dlužníkem, já bych možná sama se sebou teď nevydržela, je to opravdu jako na houpačce. A vím, že ti nejdůležitější si tohle přečtou - děkuji, až bude tohle období (snad úspěšně) za mnou a půjdeme to zapít, tak platím! :D ♥




A teď? Teď je čas si dát oběd a jít se na chvilku natáhnout. Deštivá produktivní sobota, spousta odvedené práce již od rána, myslím, že si hodinku dvě v peřinách zasloužím. A i kdyby ne, jsem zase na pár dní u maminky doma, tady je už tuplem všechno dovoleno. ♥ Díky za to, že jste. Snad s dalším článkem přinesu vlnu úspěchů a tak, zatím si musíte vystačit se šklebící se opičkou. ^^

Žádné komentáře:

Okomentovat